Pavel Muknšnábl
programování testy zabezpečení IT poradenství

Když jsem začal psát tuto stránku, řešil jsem problém, co je to vlastně práce, co sem mám napsat. Nakonec jsem se rozhodl tak, že sem napíšu vše, co bylo činěno na základě nějakých pracovně právních vztahů. A to i přesto, že mnohé projekty uvedené na stránce vývoj byly, pokud jde o finanční efekt, mnohem příznivější. Taky je pravda, že na některých (zejména prázdninových) akcích, kde jsem byl "pracovně", jsem se docela dobře bavil (většinou). Tak to snad má být. A docela si přeju, aby tomu tak bylo i nadále.


Celoroční činnost

květen 2007 - ???? OSVČ v oboru informačních technologií. Protloukám se jak to jde, ale smrt hladem zatím nehrozí.
březen 2001 - květen 2007 Civilka skončila a já se nechal ukecat, že na SMT zůstanu, a to ve to funkci vrchního úředníka (na lejstru mám napsáno Zástupce ředitelky SVČ pro pobočku SMT). No a protože je to bylo školství, a tudíž finančně nic moc (spíš nic, než moc), věnoval jsem se ještě poměrně intenzivně programování pro jednu vcelku (alespoň se to o ní tvrdí) úspěšnou firmu (no Kerio, resp. TinySoftware). Melouchů postupně přibývalo, a nakonec už moc nešlo věnovat se práci i melouchům zároveň, (tedy ono by to asi šlo, ale nebylo by to ono ani pro mne, ani pro to školství) a tak jsem rozhodl ve školství skončit a dnes na toto období už jen vzpomínám. Vcelku v dobrém.
září 1999 - únor 2001 Třísemestrový kurs s názvem Civilní služba - určený speciálně pro alergiky na zelenou barvu, co maj rádi svoji postel. A taky co nechtěj na rok do "jiného světa". Údržba počítačové sítě na Stanici mladých techniků v Plzni. Připadám si užitečněji, než kdybych se učil jak zabít a nebýt zabit.
prosinec 1993 - srpen 1999 Práce na Stanici mladých techniků v Plzni, po většinu času na poloviční pracovní úvazek. K mým starostem patřila správa několika počítačových učeben a příslušných serverů. Začínali jsme v ´93 se dvěma učebnami dosovských strojů propojených do sítě Novell netware. Později se počet novelských učeben zvětšil na čtyři, počet počítačů dosáhl 50. Pak přibyly Windows NT, první učebna v roce 1997, druhá o dva roky později. V této době jsme se začali také pravidelně připojovat do internetu, a tak jsem začal získávat zkušenosti s Linuxem.

Během této doby jsem se také soustavně věnoval výuce programování na různých úrovní. Od začátečníků v pascalu, přes "céčko" a delphi až k assembleru. Většinou jsem učil docela talentované lidi, dávalo mi to možnost se poměrně hodně naučit - prostě mistr republiky v programování ví, na co se ptát. Taky jsem jim tak trochu záviděl - měli spostu času a energie. A skoro žádnou práci - jen tak si hráli a přitom se učili.

Docela rád vzpomínám na ty časy, kdy jsme s lidma v kroužcích (hlavně na assembleru, tam byly největší "makáči") rozebírali různé viry, probírali možnosti útoků na počítačové sítě a jejich řešení. Snažil jsem se být neustále o krok dopředu, aby případné objevy na tomto poli neměli dopad na funkčnost staniční sítě. Oceňuju i upřímnost, s níž mne někteří objevitelé upozorňovali na bezpečnostní nedostatky ve spravovaném systému. Občas sice byly některé informace zneužity (třeba uveřejněny na slovenské Hysterii), ale to asi jinak nešlo.


Prázdninová činnost

2007 Na táboře SMT, kam jsem předtím 15 let jezdil a šest let dělal hlavního vedoucího jsem se letos jel podívat jen jako host. Podívat se, zavzpomínat, pokecat s přáteli.
2006 No vlastně se nestalo nic zvláštního. Tedy kromě toho, že jsem se tábora pracovně zúčastnil naposledy, ale to jse v té době jestě nevěděl a pokud jsem nějak tušil že to přijde, tak jsem si to nepřipouštěl.
Opět Jánské Lázně, programátoři, prostě klasika.
2005 V porování s rokem 2004 nic zvláštního. Během prvního běhu jsme museli na táboře vyměnit zdravotnice, bo nějak nechápaly, že tábor má svá pravidla nejen pro děti, ale i pro pracovníky, a tak jsem si na chvíli užíval i roli táborového zdravotníka. Školení neškolení, myslím si, že je to práce pro zdravotnické profíky a rád jsem ji předal narychlo sehnané zdravotní sestřičce. Děkuju jí, že do toho šla.
Na programátorském soustředění jsem si odvykládal pár přednášek, sám jich několik shlédl, prostě klasika.
2004 No nejraději bych sem napsal, že jsem byl na dva běhy na táboře v Roželově a že se nic zvláštního nestalo. Jenže ono se stalo. Za prudké bouřky vítr poblíž tábora vyvrátil statný strom a ten se skácel přímo mezi táborové chatky, které naštěstí jen dobně poškodil. Kmen stromu skončil přesně v uličce mezi chatkami a mohutná koruna před nimi. Po zjištění, že strom nikomu fyzicky neublížil jsme si hlasitě oddychli. Pak nás čekal přesun spousty dětí do bezpečí a jejich uklidňování. Ostatně uklidnit viditelně potřebovaly i slabší povahy z řad vedoucích a možná úplně my všichni. Každopádně jsem ten den zcela jistě vytvořil svůj vytrvalostní rekord v běhání v prudkém lijáku na zabláceném terénu. A ten rekord již nechci překonávat.
Z letního soustředění proramátorů si toho již moc nepamatuji, snad je to, že jsem tam byl.
2003 Dva běhy v Roželově, zase jako náčelník. Neupalovali mne, neženil jsem se. Nejzajímavější akce: Pan Remus spal jednu noc na stromě. Tedy mezi stromy, asi ve dvaceti metrech nad zemí, v houpací síti (samozřejmě na špagátu). No a když jsme ho tam instalovali, tak pan Yeckel mne ve stavu akutní (naštěstí malé) potřeby přehlédl, když jsem byl asi deset metrů pod ním. Láhev jako omluvu jsem přijal.
Opětovně na skok na Letním soutředění programátorů. Bezva hry, nádherné programátorské šílenosti od Martina Mareše (matfyzák) - dokázal, že programátoři běhali po lese a ještě je to bavilo.
2002 Opět dva ze čtyř běhů tábora v Roželově, zase jako hlavní vedoucí. Děti zlobí čím dál tím víc, asi stárnu. Nejnemocnější tábor, k lékaři a zpět jsme najezdili skoro 1000km (á40-50km), krom zvrknutin, naraženin a běžných chorob i jeden noční prvozáchvat astmatu. Navíc jsem byl oženěn. Sice na mě přitom mířili flintou, ale i tak to platí. Alespoň táborově. Bohužel po svatbě došlo omylem k smazání veškeré fotodokumentace. Táborník Šmoula to s foťákem pěkně sešmoulil.
Zase na pár dnů na programátorském soustředění v Jánských Lázních. Hlasivky se kupodivu držely. Bohužel zase musím předčasně odjet balit náš tábor.
2001 Tentokráte se konaly pouze čtyři běhy tábora v Roželově, a já se účastnil dvou. No a jelikož na SMT pracuju jako vrchní úředník, tak i na táboře jako vrchní úředník, tj. hlavní vedoucí. Během mého úřadování se nic mimořádného nestalo. Akorát mne 6.7. před táborákem nařkli z kacířství a chtěli upálit. Nedal jsem se, tak to odnesla jen figurina a triko.
Opět na programátorském soustředění, tentokrát jen na skok, protože musím jet do Roželova zabalit počítače a uklidit tábor. Je mi líto, že musím soustředění opustit předčasně, ale práce je práce.
2000 Opět čtyři ze šesti běhů v Roželově, tentokráte, protože civilka, ve funkci soumara, technika, uklízeče, dýdžeje a vůbec pomocného technického pracovníka (PTP?). entropie stále roste.
Opět programátorské soustředění v Jánských Lázních. Tentokráte se paralelně s námi konalo i soustředění Dětské televize, no a přítomnost budoucích televizních hlasatelek a jiných hvězd naše jinak poklidné programátory rozvášnila tak, až během poslední noci náhodou vypadl jeden batoh z okna. Shodou okolností ve chvíli, kdy nám začalo hořet jídlo v mikrovlnné troubě. Tak jsme poslední noc po slavnostním vyvětrání strávili vyslýcháním táborníků a výzkumem, proč batohy létají (z oken).
1999 Čtyři ze šesti běhu v Roželově. Na třech jako pohlavní vedoucí. Na jednom běhu jako oddílák, vzpomíname na Ostrůvek ´96 - stejná dvojice (já a Yarda). Nové hry pro dospělé, dost praštěný, dost dobrý. Na některých bězích i 170 dětí, entropie stále roste.
Na několik přednášek opět na soustředění programátorů v Jánských Lázních. Samozřejmě závěrečná TokenRing party, letos jsou hitem slané tyčinky s hořčicí. Já hořčici nerad, tak jsem ji nahradil melounem.
1998 Roželov, zástupce hlavního vedoucího na třech ze šesti běhu. Nakonec neplánovaně ještě na jednom běhu jako řidič, dýdžej a soumar. Největší akce: V jedné chatce po ránu nalezena cedulka: "Jdu domů, nezlobte se, Hugo". Zato nenalezen Hugo. Alarmujeme půl okresu. Ve čtyři odpoledne Hugo dorazil domů. Zdráv.
Týden trávím na dalším táboře - programátorském soustředěním v Jánských Lázních v Krkonoších. Spousta přednášek, "odkecaný" hlasivky. Navíc výlety po okolních kopcích, zdolána i Sněžka. Na konec přijel Yarda, pořádáme pro děti z Roželova osvědčenou TokenRing party. Jejím hitem je hlávkové zelí (nápad - david(at)prog.cz).
1997 Roželov u Rožmitálu pod Třemšínem. Zase na všech třech bězích. Nové prostředí, noví lidé. Na jednu stranu od tábora civilizace, na druhou bývalý vojenský prostor. Chatky bez elektřiny a dvě počítačové učebny - 180 voltů v zásuvce není nijak mimořádná událost. Náhodné spadnutí vedoucích do nedalekého bazénu taky ne. Občas nesená k vodě křičí pusťtě mě, pusťtě mě - může si být jistá tím, že jí to nad vodou splníme. Jsem zde jako zástupce hlavního vedoucího a chybí mi kontakt s oddílem.
1996 Poslední Ostrůvek, opět tři běhy. Snad nejbláznivější. Na posledním běhu jsme s oddílem rozházeli louku se senem a namazali jedné vedoucí psa marmeládou. Jahodovou. Pak s náma vůbe nechtěla mluvit. Nakonec to skončilo vážnou známostí. S mým spoluvedoucím. Jejich známost nevydržela, naše přátelství ano.
1995 Opět Ostrůvek, opět tři běhy. Část tábora jsem promarodil, díky osobní péči zdravotnice jsem to přežil. Díky! (když zapomenu, že jsem onemocněl poté, co mně hodila do vody). Stávám se expertem na převoz počítačových sítí v autobusech. Taky už vím, jaké je to moderovat zábavu pro 120 lidí. Na diskotékách se osvědčil mixážní pult vlastní kontsrukce - zkreslení a brum zamaskuje hlasitá produkce.
1994 Opět v Ostrůvku u Tachova, tentokrát na všechny tři běhy. Bezva parta, nejdelší pomaturitní prázdniny. Na tábor stěhujeme autobusem počítačovou učebnu. Pohoda, dokud jeden táborník cestou nenazvrací do konektorů serveru (zdravím Hynka Horáka).
1993 Jeden běh tábora v Ostrůvku u Tachova. Výlety krajinou, kam se ještě před několika lety dostali jen vojáci. Kde to vypadalo, jako by neexistovala civilizace. Přitom člověk neomylně pozná místa, kde se před lety žilo, kde byly vesnice o stovkách obyvatel. Smutná, avšak zároveň krásná krajina.
1992 Javorná, Šumava. Dva běhy tábora. Vykulený praktikant, co je poprvé někde sám za sebe. V krásné šumavské přírodě, ve věku, kdy jsem ještě bez vyjímek rozuměl dětským touhám a pocitům. Vlastně jsem tam asi docela zestárl, ale vcelku příjemným způsobem. Jedno jsem na konci tábora věděl jistě - na tento tábor se chci příští rok vrátit. To se už nikdy nepodařilo, tábor se konal jinde, přesto mám tu stráň nad javorenskými Ovčíny hodně moc rád. Tak jednou za rok se tam chodím projít a zapřemýšlet.

Nepravidelná činnost

1995-20??V této době aktivně pracuji jako člen ústřední poroty Soutěže dětí a mládeže v programování. Pod tímto honosným názvem se skrývá příprava krajských kol a celostátního kola zmíněné soutěže. Vymýšlíme soutěžní úlohy, hodnotíme vypracovaná řešení. A divíme se, co mládež dokáže a v čem všem nás už strčí do kapsy. Samozřejmě se tváříme, že jsme nejlepší a že všechno umíme.
1998-2001Jako porotce se účastním na mezinárodní programátorské soutěži ICP. Soutěž se koná dvoukolově, první kolo je korespondenční a druhé kolo se pořádá přímo na Invexu v Brně. Bohužel v roce 2001 z finančních a organizačních důvodů naposledy.